pátek 10. února 2017

Dadaismus aneb Hra se slovy (práce 3. ročníku)

3. ročník opět tvoří
DADAISMUS
aneb Hra se slovy
Karel Hynek Mácha - Máj
Byl pozdní večerprvní máj
večerní májbyl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář –
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá –
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. –
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou –
v čas lásky – láskou každý tvor.
...dadaistické verze
planoucí blankytnými pásky
bloudila tam co lásky objímal
kol a kol tajný bol zvučelo slzy
temně kde borový háj růží pěl
je běh jasná večer hlas ku lásce
zval hrdliččin zaváněl
lásce šeptal mech tichý o strom lásky žel lhal kvetoucí
růži vonný slavík lásku svou jevil vzdech
světů jiných a slunce hladké
byl pozdní máj první máj veČerní čas byl křovích stinných
lásky byl jezero

skvoucí věčné lásky vzešly
až se světy milostí vroucí k sobě sešly
i jich co ve chrám oblohu
jiskry hasnoucí co milenci budoucí změnivše se
jak v objetí soumraku klín
niž a níž se vinuly v posléze šerém v jedno splynou aŽ
nejsnáze šero stíní hor
tam k boru bří k bor k bříze kloní se spěchá vlna vře plnou za vlnou potom spěchá
plnou v Čas lásky vře každý tvor láskou
lůny tvář jasná bledě jasně bledá tak ouplné krasný milence
milenka hledá jak vzplanula zář obrazy své zřela
ve vodách růžovou vplanila na stín
blíŽ a blíž láskou mřela dvorů bledý blyŠtil
sama k sobě a jenž k sobě
ŠLY VŽDY


Pozdní lásky hrdliččin háj,
šeptal strom pěl vonný,
Jezero tajný břeh jiných pásky,
planoucí večer byl ku zaváněl,
O lhal slavík růžinu stinných bol,
je jasná bloudila slzy.
Byl máj hlas,
borový v tichý žel lásku,
jevil křovích zvučelo kol a,
blankytnými co první čas.
zval kde mech lásky svou,
vzdech hladké temně objímal kol,
světů lásky máj večerní lásce,
lásce květoucí růži a slunce tam.

Žádné komentáře:

Okomentovat